7. 4. – 12. 6. 2016 | MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC | MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ – SALON

Vědecká knihovna v Olomouci uchovává okolo čtyř stovek středověkých rukopisů, z nichž ty nejvýznamnější mají status kulturní památky. Expozice prezentovaná v Muzeu umění Olomouc přinese výběr kodexů pozoruhodných zejména malířskou výzdobou, to je případ především Bible boskovické, považované mimo jiné za jeden z vrcholů české knižní malby 15. století, ale také Graduálu louckého, reprezentativního dokladu nástupu renesance do moravské knižní kultury. Ve výběru nemůže chybět vůbec nejstarší rukopis knihovny, fragment otonského evangeliáře z první čtvrtiny 11. století, ani o málo mladší Evangeliář zábrdovický s monumentální výzdobou v románském stylu. Dvoudílná Bible olomoucká z roku 1417 zase vysokou kvalitu výtvarné výzdoby umocňuje nejkompletněji dochovaným českým překladem biblických textů první redakce.

Jedním z nejvýznamnějších děl středověké literatury v češtině jsou Olomoucké povídky, soubor krátkých prozaických útvarů vhodných k příkladům či užití v kázání. Dosud opomíjeným skvostem je pak kruhová mapa světa z konce 15. století, vlepená na přídeští jednoho z gotických kodexů. Z novějších exemplářů rukopisného fondu zaujme portolánový atlas z roku 1563 a dvě příbuzné portolánové mapy Středomoří ze 17. století.

I ve dvoutisícovém fondu inkunábulí, tedy knih vytištěných před rokem 1501, nalezneme množství dokumentů, které lze označit za umělecké a historické artefakty. Tím je nepochybně ulmský prvotisk Boccacciových Slavných žen z roku 1473 nebo o tři roky starší basilejské vydání lucemburské rodové legendy o Meluzíně. Ve fondu je několika exempláři zastoupen i jeden z „bestsellerů“ 15. století, Světová kronika Hartmanna Schedela s vůbec nejstarším autentickým vyobrazením Prahy, a podobně populární byl i ilustrovaný herbář Hortus sanitatis (Zahrada zdraví) mohučského lékaře Johanna von Knauba.

Z tisků české a moravské provenience představuje Vědecká knihovna například bohatě zdobenou Uherskou kroniku Jána z Turca nebo všechny tři známé olomoucké inkunábule z let 1499 a 1500.